Žena ve zralém věku. Nic o ní nevím, kromě toho, co je vidět na fotografii. Tím víc bych se chtěla dozvědět.
Paní, pravděpodobně dávná obyvatelka Lhoty, schválně se vypravila k fotografovi, aby se nechala zvěčnit. Oblékla se zřejmě do toho nejlepšího co měla ve skříni – krajkovou blůzku či dokonce šaty. Krajka se přece nenosí (a nenosila) každý den. O nevšední situaci svědčí drobný, velmi prostý řetízek s medailonkem na šíji a také náušnice. Téměř jistě byla osobou věřící (medailonek). Účes má podle módy let 30. – umělé vlny (pro zainteresované – k vytvoření takových vln byly zapotřebí speciální sponky, které se upínaly na mokré vlasy a čekalo se, dokud neuschnou). Má dobrotivý úsměv. Určirě pekla koláče s drobenkou pro děti a vnuky. Anebo naopak – ten dobrotivý úsměv byla jen maska pro fotografa i pro nás, kteří si fotografii prohlížíme. Je možné, že byla tvrdou vesnickou hospodyní, křičící na všechny lenochy v domu, kteří v zimní ráno zaspali a neodsněžili cestu, přestože forman s uhlím má co chvíli přijet...
Češka, nebo Němka? Nic nevím. Fotografie, která měla být nejdříve zachycením okamžiku, stala se fotografií na náhrobku. To dokazuje jeho forma, neboť je vytištěno na porcelánové destičce o rozměrech 7,5 x 10 cm, se zlatým rámečkem.
Ale k věci: Fotografii našli řemeslníci, kteří před devíti lety budovali terasu u našeho domu. (Lhota, Markoušovická 87). Bylo třeba odebrat vrstvu zeminy, položit drenážní trubky, vrstvu štěrku a nakonec betonovou dlažbu. A během těch prací náhle takový objev. Obrázek jsem očistila od země a umyla. Avers jsem popsala s detaily. Na reversu jsou zbytky cementu, nebo jiné lepící hmoty fixující podobiznu na náhrobek. No, ale, kde je lhotecký hřbitov a kde náš dům? Nějakých 300 metrů vzdušnou čarou. Nebo někdo kdysi zřídil náhrobek u domu? Možná.
A možná byla paní z fotografie Češkou a žile zde ještě v 50. letech minulého století? Nakonec módní trendy účesů mohly do tehdejších vsí přicházet se zpožděním.
Náhrobní fotografie putuje v našem domě ze zásuvky do zásuvky, z místa na místo. Nedovoluji si ji vyhodit. Protože, jak by to bylo možné? Vyhodit fotografii z hrobu do smetí?! Z mého pohledu to není možné. A tak s námi paní s medailonkem bydlí již devět let, jak dlouho zde již bydlíme, tím spíše, že může v nějakém smyslu svědčit o bývalých obyvatelích našeho domu. Ptali jsme se sousedů – nic jim ta tvář ale neříká.
Prosím tedy Lhoťáky o vzkazy. Možná si někdo nějakou souvislost vybavuje? Pokud ne, poraďte, co mám s tou fotografií udělat. Možná ještě jinak: co byste sami udělal s fotografií neznámé osoby, nalezené v zemi před vaším domem?
Marlena Kovařík
e-mail: kovarik@wp.pl
Foto: Marlena Kovařík
