Náš dům

Mám ráda, když vím , kde bydlím, potřebuji to, způsobuje to moje profesionální novinářská deformace, ale také obyčejná zvědavost a, zcela určitě, proces „zakořenění se” v novém místě mého bydliště. Uběhlo již dost času, od kdy se „zakořeňuji” ve Lhotě a tak jsem se konečně rozhodla zjistit pravdu o minulosti našeho domu. Jsem zvyklá na komplikovaná novinářské pátrání a nějak jsem cítila, že nalézt budovatele a první obyvatele našeho domu nebude tak těžké. Vím odjinud, že sudečtí Němci stále se hledají, tvoří v internetu genealogociké stromy až do XVIII a XVII století.

Přesto jsem dlouho nic nepodnikla. Nakonec jsem se rozhodla, stačilo jenom zjistit jméno majitele. Pracovnice na katastrálním úřadu byla vstřícná a velmi milá (cena za kopie dokumentů: identifikace parcely, číslo domu – 200 korun, dva listy A3). A co my tu máme? Čtu, a už cítím, jak mi stoupá adrenalin, moje zvědavost bude za chvíli konečně uspokojena, to je ten první krok. Takže tak: dvě parcely jsou louky, jedna dům. Majitelem toho domu, od 12 prosince roku 1930 (shodně se smlouvou z 13 listopadu roku 1930) byla Rosa Rasch rozená  Reichelt. Žena? To jsem nečekala.

A pak už šlo všechno snadno, vlastně na dva kliky v internetu. Vepsala jsem do Google „Rosa Rasch Welhotta” a globální síť mi okamžitě ukázala náš dům v 30. letech minulého století. Dojalo mne to. Před domem stála Rosa a její jediná dcerka s malým světlým pejskem, s růžemi před domem (snad to jsou růže), s jinými, než současnými okny a tou podivnou okenní „záslepkou” provedenou určitě z důvodů estetických, aby zachovat proporce, se zábradlím u schodů po pravé straně od ulice (teď je ze strany levé).

Rosa Rasch, pro kterou čeští úředníci vymysleli jiné jméno i příjmení – Růžena Rascherová, narodila se ve Lhotě, tehdy Welhotta, v roce 1883, pocházela z početné rodiny, její rodiče Franzis a Johann Reichelt měli osm dětí. Rosa se vdala za muže z té samé vsi Vinzenza Rasch (nar. 1881). Svatba se konala v roce 1906, a již o rok později Rosa porodila Josefa, v dalším roku Rudolfa, v dalším Elfriede... Rosa Rasch, podobně jako její matka byla téměř neustále těhotná, s přestávkou v roce 1912. Porodila ještě Brunnera, Hermanna a ještě jedno dítě neidentifikované a nakonec v roce 1914 Vinzenze. V tom samém roce, hned na začátku války zahynul její muž – Vinzenz. Možná právě proto nejmladší syn dostal jméno po tátovi, možná byl nakonec pohrobkem?

Jméno Vinzenza Rasch seniora občané Welhotty zaznamenali na místním pomníku obětem první světové války, je sedmé od vrchu. Rosa zůstala sama s hromádkou dětí. Později, určitě po odchování potomků, pracovala v továrně. Ve které? To není známo, možná v nejbližší textilce v Poříčí? Jakým způsobem se osamocené ženě podařilo vybudovat dům v rodné vsi? Možná ho stavěli již dorostlí synové. Vybrán byl levný projekt (o tom později). A hle, v roce 1931 byl dům hotový, shodně s letopočtem umístěným zpočátku na fasádě. Rosa měla v té době 48 let. Z nového domu se těšila 14 let, do roku 1945 nebo 1946, do odsunu sudetských Němců z Československa. Starší již žena, ve věku 62 let musela pakovat své věci a odjet do neznáma, do hloubi Německa. Dostala se do města Bernburg, ve spolkové zemi Sasko – Anhaltsko, více než 450 kilometrů od svého rodiště, která se stala součástí východního Německa – NDR pod kuratelou „ruského světa”. Zemřela v tomto městě 3 března roku 1961.

Odkud to všechno vím? Vnučka Rosy – Brigitte Bernstein, rozená Rasch, dcerka nejmladšího syna Rosy – Vinzenza, léta zkoumala historii své rodiny, předků ze Lhoty. Žije v Biefeldu v Severním Porýní – Vestfálsku, 800 kilometrů odsud. Rodokmen vytvořila na finském (ano, finském) portálu, kde si ho může vybudovat každý. "Moji rodiče pocházejí z Krkonoš (okres Trutnov), moje bádání je zaměřené na tuto oblast. To není jen excitující, jak žili lidé v tamtěch časech, ale také neobyčejně zajímavé. Proto zvu spolu se mnou k poznání vlasti mých rodičů. Moje cesta se začala v malé vsi Welhotta" – napsala u svého díla Brigitte. Vnučka Rosy má dnes 75 let. Určitě navštívila Lhotu před několika lety, možná celkem nedávno, protože na hrobě jejího pradědečka Johanna Reichelta (1846-1931) jsou umělé květy, jejichž barva ještě nevybledla. Možná se Brigitte dokonce procházela okolo domu svojí babičky, našeho domu? Ale nezaklepala.

--------------

Náš dům ve Lhotě, to byla láska na první pohled, leden roku 2011, zamilovali jsme se do něj s Břetislavem oba. Líbil se nám jeho „oslí hřbet”, neboli střecha, která se odborně nazývá lamelová klenba. Jistě v 30. letech minulého století nešlo o estetiku, ale aby bylo levně, levněji, než drahé masivní trámy, potřebné při budování tradičních krkonošských střech. Taková forma střechy byla populární ve Slezsku na konci XIX a počátku XX století, vlastně z úsporných důvodů, užíval ji dokonce velký německý architekt a urbanista Ernst May (1886 – 1970) v Breslau, dnes Wroclaw. Na polském území je také možné setkat se s domy s takovými střechami, nakonec jsou to pozůstalosti německé přítomnosti na Dolním Slezsku, odkud pocházím. Podle odborníků, řekněme to otevřeně, byl takový dům s lamelovou střechou tvaru oslího hřbetu určen pro chudinu, není třeba mnoho dřeva dobré kvality, konstrukce byly budovány hlavně z dřevěného odpadu. Naše půda, čili střecha našeho domu, zevnitř vypadá jako vypracovaná krajka, téměř mistrovská ciselérská práce, zdá se být taková křehká. Dnes se už tak nestaví. Četla jsem někde, že konstrukce je natolik zajímavá, že jsou návrhy, aby zahrnout takové objekty...do památkové ochrany.

-------------

O poválečném uspořádání Evropy rozhodovali Stalin, Truman a Churchill na konferenci v Postupimi. Jejich rozhodnutí se bezprostředně dotklo mé polské rodiny. Moji předkové prožili velké poválečné trauma i přemísťování národů, museli se vystěhovat na Dolní Slezsko (dnes Polsko, před rokem 1945 Německo) z východu, z území dnešního Běloruska, které kdysi bylo součástí Polské republiky. Jeden pradědeček byl truhlářem, druhý státním úředníkem, možná také postavili své domy? Jistě je museli opustit. Hledala jsem, ale nenašla žádné informace.

Marlena Kovařík

překlad z polštiny Břetislav Kovařík

Popis fotografií:

1.      Rosa Rasch s dcerou před svým domem.

2.      Pohled na dům z východní strany.

3.      Svatba Rosy a Vinzenze, r. 1906.

4.      Vinzeznz Rasch senior.

5.      Vinzenz Rasch junior.

6.      Johann Reichelt, otec Rosy.

7.      Rosa Rasch, matka 7 dětí.

8.      Brigitte Bernstein, roz. Rasch, vnučka Rosy.

9.      Dobová fotografie Sboru dobrovolných lhoteckých hasičů zapůjčená sousedem Ivanem Syřištěm. Jedna z osob pro nás nyní není anonymní, Johanna Reichelta je ve třetí řadě od vrchu, šestý zprava.