Jaroslav Vít, člen našeho spolku, byl hlavním organizátorem nevšední degustace.
Poslední únorovou sobotu to v sále naší Lhotecké hospody vonělo rozpáleným olejem a nejrůznějším kořením, ale nejdůležitější tu samozřejmě byli hlavní „hrdinové” večera – hmyz připravený ke konzumaci. Ano, hmyz je v podstatě koncentrovaná bílkovina a účastníci večera se tak symbolicky připravují na život ve třetím tisíciletí. Vždyť hmyz má být hlavní potravou lidstva v budoucnosti.
Jarda, jak známo, je velký cestovatel. V exotických krajich měl proto příležitost ochutnávat nejrůznější brouky, larvy a sarančata. Ze zvědavosti. Říká přitom, že hmyzí dobroty připravené ve Lhotecké hospodě chutnaly daleko lépe, než ty originální v daleké cizině.
„V Malajsii, Singapuru či v Bangkoku, nabízejí pouliční prodejci tyto pochoutky přímo na ulici – hlavně jako atrakci pro turisty. No a kdo ví, jak dlouho před konzumací ty dobroty ležely na slunci? A ve Lhotě bylo všechno čerstvé a lahůdky se připravovaly přímo před očima příchozích. Mně to chtuná, hlavně smažení mouční červi”, říká Jarda.
I ostatní příchozí vyjadřovali dobré chuťové zážitky, někdo jednoznačně, někdo trochu váhavě. Vždyť všechno, co je poprvé, přijímá se obvykle se směsí zvědavosti a přirozené opatrnosti.
Šéfkuchařem večera byl Milan Václavík, který přijel z Moravy i s celým potřebným kuchyňským vybavením a samozřejmě i s živými hmyzími proteiny poskakujícími v plastových krabičkách (kromě moučných červů byli i cvrčci, sarančata a švábi...). Všechno tedy zaručeně čerstvé.
Po sobotním večeru se tedy i Lhotecká hospoda může počítat mezi průkopníky nových chutí. Děkujeme, Jardo!
Text a foto Marlena Kovařík (překlad –bk-)
