29. duben tohoto roku jsem měl ve svém diáři zapsán stručně: 16h. – Traily u hospody. Hoši z TT (čti Trutnov Trails) totiž udělali členům našeho spolku (a s nimi i případně všem volně příchozím) nabídku ve smyslu „přijďte a poznejte traily zblízka“. Všichni Lhoťáci vědí, že traily jsou již několik let v naší obci prubířským kamenem lidské tolerance, snášenlivosti, ohleduplnosti, ale i netolerance, zatvrzelosti a možná i závisti. Záleží, do jaké bečky si zrovna sáhnete. Nebylo tedy od věci nabídku od TT využít.
Sešlo se nás okolo patnácti. Někteří vybavení i vystrojení jako z cyklomagazínu, jiní tak nějak amatérsky, já mezi nimi. Naštěstí mne hoši z TT přesvědčili, že moje dvacetileté trekové kolo není úplně ideálním zařízením pro tento druh sportu a půjčili mi (a některým dalším) trailový speciál, schopný zvládat záludnosti trutnovských stezek. Také mi půjčili helmu, nezbytný to prvek bezpečí. Ve svých letech jsem si ji na hlavu posadil poprvé, protože - co kdyby se nakonec hodila! Jinak ji měli všichni.
Přesun od hospody k „chaloupce“ (všichni vědí, kde to je) někteří dokázali vyšlapat, někteří občas kolo tlačili, já také. U chaloupky sraz a instrukce o tom, jak se správně na trailovém kole chovat: sedlo až dolů – traily se sjíždí vestoje, zadek dozadu, trup dopředu, řídítka držet zeširoka, brzdit opatrně - hlavně tedy brzdou zadní, ale ne v zatáčce nýbrž před ní („kotoučovky“ brzdí opravdu mocně), do zatáček najíždět včas a využít jejich sklon i rádius, nebát se terénních nerovností, na horizonty a překážky na nich najíždět s dostatečnou rychlostí. Nebát se a nekrást! Přiznám se, že první kolo (jednoho z nejlehčích úseků) jsem jel hodně opatrně a s „očima na šťopkách“, druhé již o něco odvážněji. Hlavně bez pádu! V druhé etapě se celá naše skupina přesunula až k jeskyňce (Čížkovy kameny), kde si mohl každý vybrat trať, po které se vrátí zpátky ke Lhotance, tedy lhotecké hospodě. Modrá, červená, černá – rozlišení obtížnosti stejné jako na lyžích. Já se držel těch, co chtějí zůstat naživu a drandili jsme si to dolů po Kozím trailu a dále po modré, kam až to šlo. Zážitek! Jak jsem se tak rozhlížel, tak pro všechny!
Při jízdě po trailech si jeden nemůže neuvědomit, kolik obrovské práce a úsilí jejich vybudování stálo. I to, že jsou postaveny (z mého laického pohledu) precizně a odborně, s odpovídajícím rádiem zatáček, jejich náklonu i výšky „mantinelů“, s promyšlenými překážkami a různými překvapeními.
Takže, hoši z Trutnov Trails, za tu povedenou exkurzi moc děkujeme!
Své dojmy z trailů „naživo“ zapsal
Břetislav Kovařík
Foto: Martin Metelka
Více foto na: https://drive.google.com/drive/folders/1F0Iz-LiK9PSzPILkhNl1g2EyBy-pnGPh?fbclid=IwAR3yzIgwxL-3loZBR1A93MoWZxeS2lxBxCSyaFbeXLAjv8M25uQWrsnRqUg
