Přede dvěma lety poprvé a vloni podruhé sešli jsme se v čase předvánočním u bezděkovské Kaple Nejsvětějšího Srdce Panny Marie s jednoduchým a pěkným cílem – sejít se v tento čas jeden s druhým a spolu s dětmi se zaposlouchat do svátečního slova i hudby.
Zdálo se, že nápad zaujal a že náš lhotecký spolek buduje novou tradici, která nám, většinovým neznabohům, přinese každoročně jeden adventní podvečer společného pěkna. I ta letošní kaplička byla zajištěna jak se patří, počínaje otevřenými dveřmi zvoucími do jejího osvětleného interiéru, pozváním účinkujících i přípravou občerstvení poctivé kvality, teploty i síly. Tak jako minulé roky promluvil k přítomným jáhen, pan Lukáš Janda, tentokrát o cestě Josefa a Marie do Betléma a zrození Spasitele. Jeho slova proložena vánočními písněmi zpívanými cvičenými hlasy muzikantskými i těmi necvičenými, tedy nás ostatních přítomných.
Pohovořeno, pozpíváno, podebatováno, popito a pojedeno, a přesto všeho ještě zbylo. Snad ten čas pošmourný, trochu mrholící a chladný, ponechal dost loňských účastníků za dveřmi vyhřátých pokojíčků? No ale jaký čas chtěli bychom uprostřed Adventu? Nebo snad nemohli někteří zavčasu opustit nákupní centra zrovna praskající ve švech? Nevíme, jen oni to vědí.
Třeba se to dovíme za rok, to už by byla Adventní kaplička čtvrtá!
Poděkování:
- Panu Lukáši Jandovi, jáhnovi, za adventní promluvení
- Radku Malinovi, Radomíru Matyskovi, Fredu Patzeltovi a Honzovi Tylšovi za hudební produkci
- Členům a vedení spolku Lhota žije, za zorganizování a zajištění všeho, co pro zdar podvečera bylo třeba.
Text a foto -bk-
