Nová provozovatelka Lhotanky Denisa Šolleová od února pilně pracuje na novém vzhledu jejího interiéru, takže již zbývá zapnout snad jen ten poslední knoflíček nového kabátku, aby se mohlo říci „hotovo”. Bohužel opatření doprovázející celonárodní karanténou se dotýkají všech, tedy i naší hospody a celé Lhoty. Denisa je ale připravená otevřít od 1. května alespoň „okénko” s výčepem. Koronavirus diktuje podmínky.
Pamatujete? Hospoda měla být otevřena 1. května. Takový byl alespoň informační nápis vedle dveří. Teď je ale před objektem jiný nápis s nakreslenými smutnými ksychtíky, říkající, že hospoda zůstává zavřená. Přesto nás ale zajímalo, co nová hospodská pro své hosty připravuje. Šramocení otáčejícího se klíče v zámku, a už jsme uvnitř. Nově vybudovaný barový pult s pečlivě opracovanou dřevěnou deskou, všude bílo, společně s bílým ubrusem na jednom ze stolů, který Denisa prostřela, aby nám ukázala, jak to bude vypadat, až bude...normálně. - Skutečně, bílá barva je velmi praktická - říká se smíchem. Na bílé ubrusy má připravené modro-bílé prostírání, stejný dekor mají i záclony visící již na oknech. Estetické, osobité, pěkné.
- Jak se ti, Deniso, líbí ve Lhotě?
- Líbi se mi tady moc. A to, že jsem přišla právě do Lhoty, nebyla náhoda. Již delší čas jsem chtěla vést hospodu, nebo malý penzion někde na horách. Hledala jsem dlouho, skoro pět let. Konečně jsem našla něco v Peci pod Sněžkou, ale majitel se na poslední chvíli, vlastně již před podpisem smlouvy, rozmyslel a od prodeje ustoupil. A do Trutnova jsem již několik sezon přijížděla na traily. Moc ráda jezdím na kole (nakonec to není moje jedniná sportovní disciplína, věnuji se též klasickému boxu). V Lhotecké hospodě jsem měla v minulé sezóně příležitost občas vypomáhat a někdy i zastupovat bývalé provozovatele. Zalíbil se mi ten nápad, že by moje vysněná hospůdka byla právě zde. Přišlo to vlastně tak nějak úplně přirozeně.
- Jaké más vlastně zkušenosti v restaurační branži?
- Pracuji v pohostinství už jedenáct let.
- Jedenáct? Kolik máš tedy let?
- Třicet tři. Pracovat jsem začala ještě za studií. A nejvíce mne zajímala činnost barmanská. Pocházím z Mladé Boleslavi a tam jsem na náměstí otevřela bar s prémiovými destiláty. Vedla jsem jej nejdříve s kolegou, potom už samostatně. Líbilo se mi profesionální míchání drinků. Nechci to příliš rozvádět, ale tolik prozradím, že mám několik mistrovských barmanských titulů, mimo jiné i z celosvětové soutěže konané v Irsku. Míchání nápojů, je vůbec speciální disciplína. Nejde jenom o show při žonglování se šejkrem a sklenkami, ale hlavně o výslednou chuť nápoje. Barmanští mistři míchají drinky s ingrediencemi připravenými podle vlastních originálních receptur. A kromě toho, moc ráda vařím.
- A tvoje nejmilejší jídla?
- Mám moc ráda asijskou kuchyni. Nicméně kuchyni ve Lhotance si představuji (a tak to i bude) sestavenou hlavně s nestálou nabídkou. Ta se bude během sezóny měnit v závislosti na ročním období a dostupnosti čerstvých surovin od lokálních producentů. Chci, aby nabídka vycházela hlavně z takových produktů, všechno čerstvé a čerstvě uvařené. Základem bude vždy polévka, jedno tradiční české jídlo masité a jedno vegetariánské.
- A jaké se bude točit pivo?
- Naši vlajkovou lodí bude Radegast 11, k tomu Kozel 10 a Krakonoš 11, jsme přece v Trutnově. Důležitá bude i káva. Záleží mi na tom, aby v hospůdce byla dobrá káva. Na cestě je profesionální kávovar a káva značky Bristot. Bude espresso, kafe latte i ledová káva. Myslím, že každý milovník kávy tu pro sebe něco najde.
- Jaký máš plán na fungování hospody mimo letní sezónu? Máš vůbec nějaký plán?
- Ano, chci, aby hospoda byla otevřená přes víkendy. Pro místní hosty zejména. Štamgasti budou mít ve Lhotance vždy svoje místo. Krom toho bych chtěla oživit přilehlý sál. Chci se v osobním kontaktu obrátit na majitele místních firem s nabídkou využití toho pěkného prostoru: akce firemní, společenské, sváteční, privátní, taneční kurzy, nedělní odpoledne pro seniory, plesy, taneční zábavy, prostě všechno, co tu bude možné zorganizovat, dokonce i diskotéky, pokud o ně bude zájem. A propos muziky - mám hudbu moc ráda. Vlastně jakoukoliv hudbu v dobrém provedení, od klasiky po moderní. Na klavír jsem hrála patnáct let a moc bych si přála najít v hospodě místo alespoň pro pianino, na které bych si ráda zahrála sama a příležitost ke hraní nabídla i ostatním.
- Nedá se bohužel zapomenout na pandemii a všechna opatření s ní spojená. Jak koronavirus zasáhl do tvých plánů v Mladé Boleslavi i zde, ve Lhotě?
- Bar na náměstí v Boleslavi jsem musela samozřejmě zavřít, tak jako všichni restauratéři. Ve Lhotě jsme mohli pracovat alespoň na přípravě prostor na budoucí provoz – malování, vybudování výčepního pultu, výbava interiéru (moje maminka mi například pomohla při šití záclon a ubrusů). Nemám nyní vůbec žádné příjmy, zato o to více výdajů. Musela jsem sáhnout na své fiannčí rezervy, jinak by to nešlo. Zůstávám ale optimistkou. Pevně věřím, že současný nenormální stav dříve či později skončí a já budu moci svoji vysněnou hospůdku konečně vést podle svých představ. Všechno je vlastně hotové a já bych mohla otevřít třeba již zítra. Zatím to ale nejde. Doufám tedy, že od 1. května budu moci otevřít alespoň „okénko”, hned vedle vchodu do hospody. Je tam místo na příruční výčep, budou i párky v rohlíku. Před okénkem namaluji na zemi čáry, aby návštěvníci dodržovali povinné rozestupy při nákupu i konzumaci. Jakmile vláda povolí otevření hospod a restaurací a pokud povinné rozestupy budou přitom nadále povinné, tak pro hosty otevřu i velký sál. Tam je tolik místa, že doržování povinného rozestupu pro návštěvníky i obsluhu nebude problém.
- A dokážeš si se vším sama poradit?
- Nejsem sama. Já budu vařit, objednávkami a nákupy se bude zabývat moje boleslavská provozní. Mimo to, mám domluvenu obsluhu v podobě brigády se dvěma studentkami.
- Takže zatím na shledanou u „okénka”.
- Srdečně každého zvu.
Text: Marlena a Břetislav Kovaříkovi
Foto: Marlena Kovařík
