Divný covidový čas podstatným způsobem narušil většinu našich lhoteckých zvyků a tradic, které byly obvyklým důvodem se sejít, něco uspořádat a udělat si hezky. Když už je něčeho moc, tak je toho příliš, jak říká jedno přísloví, a tak se z potřeby či nápadu zcela spontánního zrodila akce vedoucí ke smrti. Konkrétně ke smrti čuníka. Stalo se v sobotu 20. listopadu na lhoteckém hřišti.
Komu prvnímu se ten nápad zrodil v hlavě není asi až tak důležité, důležité bylo, že Robert Glevický byl pro. Nám ostatním bylo tedy hned jasné, že v tom případě to bude on, kdo ponese hlavní zodpovědnost za výsledek, a že o výsledku netřeba pochybovat.
Příprava akce začala na několika pracovních setkání „organizačního výboru“, který se obětavě sešel v rámci pátečních sedánků ve Lhotance. Bylo přece důležité vědět, kdo zajistí koupi čuníka, kdo pro něj pojede, kdo přiveze den předem ještě jednu vepřovou půlku (aby bylo dost materiálu na „produkty“), kdo sežene a zapůjčí brutary (aby bylo dost horké vody a aby bylo v čem vařit), kdo v nich již v brzké sobotní ráno zatopí, kdo zajistí pitnou vodu, kdo soudek piva (aby bylo čím spláchnout mastnotu), kdo přinese trojnožku, kladkostroj i vanu na opracování čuníka, kdo pracovní stůl, strojek na mletí i nabíječku do jitrnic, kdo se postará o provoz „domečku“, kdo upeče něco sladkého pro změnu chuti, kdo zapůjčí a bude obsluhovat gril, kdo přiveze chleba i hořčici, kdo oloupe česnek, kdo, kdo, kdo?
Díky všeobecné ochotě se na všechna ta „kdo“ našly spolehlivé odpovědi. Největší fyzický zápřah měl samozřejmě Robert. Ten začal pracovat někdy ve čtvrtek odpoledne a skončil v sobotu večer. Již ve čtvrtek bylo totiž třeba přivézt tu zmiňovanou půlku prasete, uvařit první tlačenky i první várku masa do sobotních jitrnic, nakrájet, namlet a ochutit směs na karbanátky i oloupat velké množství česneku. V sobotu pak byl samozřejmě osobou hlavní a úřadující, které byl hlavním pomocníkem syn David. A pak řada dalších pomáhajících, či někdy i jen překážejících (a ochutnávajících) účastníků akce.
Co všechno bylo možné si onoho dne dopřát: teplý ovar, škvarky, pečené kroupové, tlačenku, jitrnice, horkou prdelačku (zabíjačková polévka – verze bílá), grilované karbanátky i steaky (díky, Jardo!), sladké koláčky a perník (díky Lucko). Všeho bylo dost a kdo chtěl, tak ještě si vzorky domů donesl.
Končilo se pozdě, vlastně až po půlnoci. Ale to již dávno ne prací, ale postáváním a klábosením u výdajového okénka a potom, potom ještě posedáváním při ohni v zatepleném altánu. A tam už se i zpívalo. Kytary byly dvě a pěvců hned několik.
Dobré bylo zase se po čase sejít na tom našem lhoteckém hřišti!
Poděkování za organizaci, účast a aktivní přiložení rukou k dílu (bez rozdílu velikosti zásluh): Lucka Kuhnová, Lída Růžičková, Robert, Vlaďka a David Glevičtí, Martin Kalousek, Honza Rýdl, Tomáš Stojánek a Nikola Krejčí, Jarda (Šroubek, Vejce) Vít, Roman Kracík, Honza Šetner. (Omluva nejmenovaným.)
Díky všem a zase někdy!
Zapsal BK
Foto: B. a M. Kovaříci
